Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 5. 2009

2009 Sedlčansko

Sedlčansko a Blaník (knihovny a památky) 
 

 Tak máme za sebou další zájezd po zajímavých knihovnách a památkách naší republiky. V letošním roce jsme navštívili pouze dvě knihovny, ale obě určitě stály za to. První navštívenou byla Obecní knihovna Nadějkov, jihočeská knihovna roku 2008. Knihovna není veliká, teprve v roce 2008 byla zařazena mezi profesionální knihovny. Knihovnice ale pořádá tolik akcí pro veřejnost, že jen poslechnout si, co vše obec a knihovna dělá je nejméně na hodinu. Přijetí bylo výborné, přestože paní knihovnici Olgu Černou kromě naší návštěvy čekala ještě odložená Noc s Andersenem. Knihovna má malé prostory nad obecním úřadem, ale v případě potřeby zabere zasedací místnost či obřadní síň, takže se všichni vejdou. Výčet akcí pořádaných knihovnou je rozsáhlý, od společného čtení na pokračování, výtvarná odpoledne, celoročních soutěží, besed pro děti i dospělé, výstav, přes Noci s Andersenem, vycházky do okolí, Mikulášské či předvánoční akce. Zajímavé informace o aktivitách najdete na webové stránce knihovny: http://www.knihovnanadejkov.estranky.cz/ či obce: www.nadejkov.cz Jako by bylo málo vřelé přivítání v knihovně a malý dárek jako upomínka čekalo nás ještě v hospodě pohoštění, káva či čaj a výborné domácí bábovky.

Nadějkov je téměř na kraji Jihočeského kraje, z něj už byl jen kousek na Sedlčansko, kde jsme se mohli kochat krásnou přírodou po vzoru pana doktora z filmu Vesnička má středisková, který se v této krajině natáčel. Dominantou krajiny je zámek Vysoký Chlumec, který nás vítal už zdálky. Zastavili jsme, abychom se podívali i zblízka, ale bohužel je tak zarostlý a v soukromých rukách, že jsme viděli víc zdálky. Takže jsme pokračovali do sedlčanské knihovny. 

Sedlčany jsou malé městečko s cca 7 tisíci obyvatel, ale knihovnu mají vyhlášenou mnoha aktivitami. Městská knihovna zcela naplňuje význam slov "komunitní centrum". A naše návštěva byla vítaná. Po přivítání a pohoštění jsme si poslechli jen stručný přehled toho, co vše se v knihovně dělá a potom se šli pokochat krásně vybavenou a pracemi dětí vyzdobenou knihovnou. Knihovnice pro nás připravily dokonce večerní program - divadlo a posezení, ale my jsme ještě před ním vyrazili do nedalekých Vrchotových Janovic, sídla Sidonie Nádherné. Do zámku nás bohužel nepustili, ale prohlídka krásného veřejně přístupného zámeckého parku nám to jistě vynahradila. Park, o který se Sidonie také osobně starala, dělá čest jménu jejího rodu a je dopopravdy nádherný. Navíc naše návštěva probíhala v době, kdy vše rozkvétá a lépe jsme si ji načasovat mohli jen těžko.

Ve Vrchotových Janovicích jsme si odpočinuli od knihoven a povídání, užili si jarní přírody a mohli se vrátit do Sedlčan. Nejprve jsme se ubytovali, potom vyrazili poznávat městečko a na večeři a v sedm hodin jsme se vrátili do knihovny na divadlo dětí Našlose, jehož činnost je podporovaná knihovnou. 13 dětí různého věku nám zahrálo a zazpívalo 3 dramaticky zpracované pověsti Sedlčanska a naprosto nás nadchlo. Večer pokračoval posezením v knihovně, vyměňováním zkušeností a vzájemným poznáváním dokud jsme nepadli únavou.

I druhý den jsme vyrazili za poznáváním krás naší země, tentokrát neknihovnickými. Hned ráno nás čekal zámek Konopiště. Většina knihovnic si cestu k němu zpříjemnila jízdou vláčkem, aby se před prohlídkou neunavila. Po prohlídce zámku jsme chvátali k další památce - hradu Český Šteknberk, kde jsme měli objednanou prohlídku už v jedenáct hodin. Všechno jsme stihli, prohlídka se nám líbila a dokonce jsme zde potkali kolegu Vladislava Rašku z Městské knihovny ve Vyškově. Jak je vidět, knihovníci se najdou všude.

Po návštěvě památek už jsme měli volnější tempo, takže jsme zamířili do blízké Vlašimi na oběd. Někteří dali na doporučení místních a čas ve Vlašimi strávili čekáním na jídlo, jiní se šli podívat po městě a stihli se dokonce najíst rychleji.

A abychom lépe vytrávili, čekal nás výstup na památnou horu Blaník. Autobusem jsme se popovezli do Kondrace a odeslali jsme jej do Louňovic pod Blaníkem s tím, že mi tam dojdeme pěšky. Protože jsme se ve Vlašimi zdrželi, nešli jsme nijak pomalu. Přesto výstup lesem v příjemném počasí zvládli všichni. Na vrchol 638 metrů vysokého Blaníku jsme dorazili se zdravou barvou a většina zvládla i vyjít na rozhlednu. Pak už nás čekal jen sešup dolů z kopce, autobus a cesta domů. Blanické rytíře jsme nevzbudili, zdá se, že bez ohledu na všudypřítomné hrozby krize, je ještě pořád dobře. Nechť to tak i zůstane a můžeme nechat rytíře v klidu spát.

Počasí nám přálo, všechno krásně kvetlo, všichni jsme dojeli v pořádku domů, takže se můžeme těšit na příští rok a další zájezd po knihovnách a zajímavostech naší vlasti nebo možná nejen jí.

 Další fotografie najdete na adrese: rajce

 

Náhledy fotografií ze složky 2009_Sedlčansko