Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. 3. 2017

2017 Plasy

 
  Textové pole: Za knihovnami a zajímavostmi Západních Čech

 

 

 

 

Jako každoročně po 20. dubnu připravila jihočeská organizace SKIP cestu za poznáním knihoven a zajímavostí naší republiky. Tentokrát jsme zamířili směrem na západ. Trošku jsme se báli počasí, protože letošní zima byla hodně dlouhá. Vytáhli jsme tedy zimní oblečení i boty, připravili se na případný déšť nebo sníh a vyrazili jsme.

            Pátečním cílem bylo město Plasy. Ze setkání na Literární Šumavě jsme věděli, že mají knihovnu přestěhovanou do rekonstruovaných prostor hospodářských budov bývalého kláštera. Protože i klášter Plasy známe z vyprávění kolegyň, chtěli jsme navštívit i konvent. Cesta z jižních Čech se trošku protáhla, takže jsme v Plasích začali obědem v rekonstruovaném pivovaru. S plnými žaludky jsme vyrazili do konventu a poté nedočkavě do knihovny. Ještě jsme si připomněli, že kolegyně mají za sebou po ani ne roce provozu v novém museli zase vše stěhovat, protože jim dřevo v podlaze napadla dřevomorka. Ale v době naší návštěvy bylo vše již opravené a úžasné. Prostory knihovny nás nadchly. Rekonstrukce prostor knihovny byla spojena s rekonstrukcí Centra stavitelského dědictví. Knihovna je vybavena úžasnými regály, které evokují historické stavby. V dětském oddělení mají dokonce podobu jednotlivých domů. Navíc jsou variabilní pro možné uvolnění prostor na akce. Jenom jsme koukali a záviděli. Mají to tam moc krásné. Původně jsme chtěli navštívit i Centrum stavitelského dědictví, ale jednak jsme neměli moc času a jednak v dubnu ještě nebylo v pátek otevřené. Takže víme, kde je a navštívit ho budeme muset jindy.

            Už když jsme plánovali trasu a program, upozorňovaly nás kolegyně z Plas, že když už budeme u nich, musíme i do Mariánské Týnice. Tu si prý nesmíme nechat ujít. Tak jsme tam zajeli, byl to jen kousek cesty. A dobře jsme udělali. Krásně zrekonstruovaná Santiniho stavba s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie je bývalé proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic a dnes sloužící jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Záchranu a obnovu zahájil Spolek na záchranu Mariánské Týnice, dnešní nádherná stavba tak byla zachráněna díky skupině nadšených lidí, kterým nebylo jedno, že taková stavba chátrá. Současné využití jako muzea a galerie láká spoustu návštěvníků. Nechali jsme se nalákat správně. Z Mariánské Týnice nás už čekala jen cesta na ubytování do Karlových Varů. Nocovali jsme v hotelu Domova mládeže v Drahovicích, jen čtvrt hodinky nad centrem města.

            Druhý den jsme zamířili do dalšího malého města s vyhlášenou knihovnou a historickým centrem, do Lokte. Hned po ránu jsme přišli do malé Městské knihovny spojené s muzeem knižní vazby. Kromě milého přivítání ještě před otevírací dobou nás čekal horký čaj nebo káva na zahřátí. A potom již povídání o všem, co se v knihovně děje a prohlídkou stísněných prostor v přízemí radnice, které jsou naplněny knihami novými, umělecky zpracovanými, moderní technikou i historickými nástroji na vázání knih. Moc místa pro plný autobus knihovníků nebylo, ale vešli jsme se a každý (i rodinní příslušníci) si našel něco zajímavého. Po knihovně jsme si chtěli prohlédnout historické centrum a hrad. Zastihl nás déšť a studený vítr, takže prohlídka hradu byla lákavá. A restaurací bylo také dost, takže každý našel teplý azyl v nevlídném počasí.

            Odpoledne nás čekaly Karlovy Vary. Nejprve Krajská knihovna, která je umístěna v bývalých kasárnách za městem. Aby přilákala čtenáře do vzdálenějších prostor pořádá mnoho kulturních a vzdělávacích akcí. Čtenáři si nechodí pouze půjčovat knihy, ale strávit v knihovně příjemnou hodinku či víc, prostě "pobejt". Sen mnoha knihovníků. A z knihovny jsme se vrhli do centra světoznámých lázní. Každý po svém, někdo vylezl ke kamzíkovi a podíval se na město svrchu, někdo se prošel po kolonádě, jiní šli jen na kávičku a příjemné posezení. Každý si našel program podle svého zájmu.

            V neděli už nebyla žádná knihovně na cestě otevřena, tak jsme se věnovali jen památkách. Začali jsme kousek za Karlovými Vary v Bečově nad Teplou. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Kdo ještě neviděl, tak si šel prohlédnout relikviář sv. Maura, kdo už ho viděl při minulé návštěvě v roce 2004, prohlédl si zámecké prostory. A abychom se necítili ošizeni, viděli jsme i zámeckou knihovnou, která svou útulností předčila mnohou obecní. V Bečově bylo hezky, ale zima, tak jsme s chutí zamířili na jih. Cestou nás ještě čekala návštěva zámku Manětín, barokní jednopatrová stavba uprostřed malého městečka. Kdo neznal, byl překvapen. Jednak hezky upraveným zámkem, jednak množstvím barokních soch před ním a také krásně upravenou zahradou. Domu jsme se vraceli zahřáti teplým obědem a už se těšíme na příští rok, kdy chceme zamířit do Olomouce a Zlína. Počasí nám tentokrát úplně nepřálo, byla zima, dokonce jsme i na Lokti zmokli, ale náladu to určitě nezkazilo. Ti, kteří jezdí pravidelně, chválili a říkali, že se každoročně těší. Ti, kteří jeli prvně se už také těší na příště, že pojedou zase. Milé je i to, že s námi jezdí také rodinní příslušníci, příznivci knihoven a absolvují s námi celý program. Letos vyjelo dokonce pět mužů, kteří se nebáli přefeminizovaného osazenstva. Tak hurá příští rok zase.:-)

 

Fotografie najdete na adrese: http://lida27.rajce.idnes.cz/Plasy/